Hallux valgus, neboli vbočený palec, je jedním z nejčastějších důvodů návštěvy ortopedických nebo podologických ordinací. Jedná se o progredující deformitu předonoží, při níž dochází k odchýlení první nártní kosti dovnitř a palce ven.
Palec může (ale nemusí) být rotován a na hlavici první nártní kosti se z měkkých tkání tvoří rozšíření. To vede jednak k bolestivosti během pohybu a dále k obtížím s vybíráním vhodné obuvi. Častěji se vyskytuje u žen, dle některých autorů až v poměru 8:1, a procento výskytu se zvyšuje s věkem. O tom, zda je větší procento výskytu vady u žen způsobeno nošením nevhodné obuvi nebo se ve větší míře uplatňují mezipohlavní rozdíly není stále zcela jasno a provádějí se další výzkumy.
Pro optimální funkci palce a předonoží musí být ve správném postavení a funkčním zapojení první metatarsofalangeální kloub, jeho přilehlé vazy, sesamské kosti a úponové šlachy dlouhého natahovače a ohýbače palce, přitahovače a odtahovače palce. Dále je důležité postavení prvního tarsometatarsálního kloubu a optimální tah tříhlavého lýtkového svalu.
Etiologie vzniku vbočeného palce stále není zcela jasná a je zřejmé, že se na ní podílí několik věcí současně. Kromě rodinných dispozic stojí za jeho vznikem také biomechanické, traumatické a metabolické faktory. Mezi odborníky není jednoznačná shoda o vlivu nevhodné obuvi, ale většina z nich se shoduje na tom, že nošení nevhodně úzké obuvi, obuvi s podpatky a zúžením ve špičce se podílí na zhoršení problému tím, že palec fixují v nevhodné pozici a tím způsobí jednak zhoršování či vznik bolestivosti a často též podráždění nervových struktur.
Biomechanické faktory podílející se na vzniku této vady mohou zahrnovat flexibilní nebo fixovanou podélně plochou nohu, flexibilní nebo fixované varózní předonoží, první paprsek nohy posunutý směrem do nártu, hypermobilitu či zkrácený první metatars. Během krokového cyklu palec a prsty kopírují dlouhou osu chodidla bez ohledu na míru odchylky předonoží do abdukce nebo pronace. Udržení podélné osy se děje v závislosti na spojených tazích úponových šlach přitahovače palce, dlouhého natahovače i ohýbače palce. Šlachy těchto svalů táhnou palec tím více do deviace, čím víc je palec odchýlen směrem ven a zároveň vytváří tah na kloub směrem dovnitř. Tah směrem dovnitř způsobuje, že postranní vazy zvyšují tah na horní a boční část hlavice první nártní kosti, kde začne probíhat kostní proliferace. Tah šlach směrem ven fixuje sesamové kůstky v laterálně dislokované pozici. Následně se začíná přestavovat i chrupavka a zhoršuje se zaúhlení palce, tím se zvyšuje pronace předonoží a deformita se dále zhoršuje.
Z klinického pohledu se popisují čtyři stádia deformity. V prvním stádiu je malá deviace palce, velká prominence metatarsofalangeálního kloubu a jsou přítomny známky zánětu (bolest, otok, zarudnutí, lokální zvýšení teploty). Druhé stádium je provázeno úhybem posledního článku palce směrem ven. Středně těžká deformita, třetí stádium, je provázena ztrátou kongruence kloubu place, vychýlení hlavičky metatarsu dovnitř, výrazné zkrácení laterálních a prodloužení mediálních kloubních struktur. Vážná deformita jako poslední stádium je provázena překrýváním II.-III. prstce palcem, palec je stočený do pronace a jsou přítomny velké kontraktury měkkých tkání. S progresí deformity se zvyšuje bolestivost, která znemožňuje běžné pohybové aktivity, může dojít k rozvoji příčně ploché nohy, vzniku kladívkových prstců, opakovaných zánětech v sezamských kůstkách nebo se opakovaně rozvíjí zánět tíhového váčku nebo šlach u prvního metatarsofalangeálního kloubu.
Při diagnostice vbočeného palce je třeba, zejména v počátečních zánětlivých fázích, vždy vyloučit dnu a revmatologická onemocnění z krve a moči. Z rentgenových snímků se stanovuje hallux valgus úhel, který ukazuje závažnost deformity a možnosti její terapie. Konzervativní terapie by měla být zaměřena na šetrnou mobilizaci kloubů nohy a prstců, protažení zkrácených struktur, zlepšení funkce nohy ve smyslu správné opory a odvíjení během krokového cyklu, zlepšení svalové kondice nohy – izolovaná cvičení na prstce a palec, zvedání předmětů, kreslení nohou. Samozřejmostí je dostatečně široká obuv s pružnou podrážkou umožňující odraz prstců. Pro úlevu od bolesti a k dosažení optimálního postavení palce lze jako doprovodnou terapii použít kineziotejp nebo silikonové ortopedické pomůcky či meziprstní korektory, případně dlahování na noc pro protažení ligament. Pokud selhávají konzervativní postupy, musí se přistoupit k operačnímu řešení deformity a následné rehabilitaci.
Vbočený palec, samozřejmě, není deformitou ovlivňující pouze nohu, ale celé držení těla. Vzhledem k nesprávné funkci nohy, nedostatečnému odpružení jsou kolena a kyčle ohroženy většími otřesy, které se dále přenášejí na páteř. A tak může být vbočený palec i jednou z příčin rozvoje bolestí hlavy apod.
Ačkoliv je vbočený palec velmi nepříjemnou a poměrně častou vadou nohy, není až tak složité se jeho vzniku aktivně bránit. V prevenci je potřeba dbát na péči o nohy, vhodnou obuv s dostatečně širokou špičkou a cvičení pro aktivitu svalů, které zajišťují správnou funkci nohy v opoře i v pohybu. Jelikož nás nohy nosí celý život, zaslouží si pozornost a pohodlí jako odměnu za těžkou práci.
Autorka: Mgr. et Mgr. Dana Chvojková, fyzioterapeut, https://www.fyziotep.cz
