"Nejdůležitější je, aby noha pracovala, aby byla šikovná a měla dostatečnou pevnost a sílu" Bc. Clara Lewitová
Jsou děti, které si nechtějí vůbec nechat navléknout boty. Sundávají si je, protože omezují jejich svobodu cítit nerovnosti a odlišné kvality terénu. Chodí nejraději bosky hned od prvních krůčků. A naopak jsou děti, které jsou bez bot nejisté, nechtějí vůbec chodit bosky, jejich chodidla jsou příliš citlivá a nevydrží bez bot ani chůzi v písku. Jak je to možné?
Příčinou je stupeň vnímavosti dětského chodidla. Chodidlo je senzorický orgán, který nepřetržitě vysílá informace do mozku, kde jsou vyhodnocovány. Někdy je citlivost tohoto "orgánu" nastavena na minimum, dítě snese bez problému chůzi po jakémkoliv terénu. Někdy je naopak knoflík citlivosti nastaven do opačného extrému a bolí, píchá, štípe, pálí nebo studí zkrátka vše, i představa bosého chodidla na trávníku.
A co se s tím dá dělat? Můžeme se pokusit vyrovnávat citlivost jemnou masáží dětských (ovšem i dospělých) chodidel (ideálně vzájemně :-)). Málo citlivé nožky nemusíme šetřit, naopak je stimulujeme jemným poťukáváním, poštipováním. Nadměrně citlivá chodidla masírujeme dlouhými uklidňujícími tahy směřujícími od špiček prstů doprostřed chodidel.
Rozhodně ani v jednom případě není dobré snažit se dítě "vychovat" a přeučit ho. Například když oba rodiče vyznávají bosé chození a mají dítě vysoce citlivé.
A jak je to s bosochozením v bytě? Je dobré mít doma různé povrchy, aby se střídaly vjemy. Pod koberce můžeme nalepit silné provazy různě stočené, různě silné. Vyrobit si bosý chodníček z kamínků nalepených tavnou pistolí na kus nesmekavé látky. Neuklízet rozházené kostičky Lega :-) Fantazii se meze nekladou!
Na podrobnosti se zeptejte v prodejně. Rádi vám poradíme.
